|
Zpráva o cykloprůzkumu v Prášilech.
(v galerii jsou obrázky i záznamy Etap)
Ve dnech 7-10.7.2010 byl proveden průzkum cyklotras v okolí Prášil. Průzkumný tým byl sestaven ze zkušených borců vrchařka Marcely, vrchařského testera dýchání Jajdy a navigátora a vedoucího expedice Buffa. Tým se dostavil na místo 7.7.2010 po 15:00 a aby nezahálel tak po ubytování byl proveden okamžitý průzkum U Michala.
Výsledky testu :
Jídlo nebylo zjišťováno, ale mají nový formát jídelních lístků s novými zajímavostmi o Prášilech a téhož kuchaře. Takže se dá předpokládat, že kvalita pokrmů se nezhoršila. S pitím je to o něco horší. Kdeže loňské Plzně jsou. Z piv je k mání mocná přitažlivost G na slušné úrovni. Dobře chlazená, večer chutná ráno pomáhá. Zato PU12 se nachází v katastrofálním stavu. Teplá a má ocas po špatně vypláchnutých trubkách. Pravděpodobně to lze přičíst nízké výtoči. Pro úplnost je nutno ještě uvést , že mají ještě černého Kozla. Dobrého, ale nedá se pít na žízeň. Příliš syté. Jajdě však udělali velikou radost , protože jako jedna z mála restaurací v Čechách je zde k mání originál Orangina.
U Michala též proběhlo plánování první trasy. Průzkumný tým se nakonec dohodl na trase :
Prášily - Slunečná - Poledník - Bavorská cesta - Velký Bor - Stodůlky - Hartmanice - Staré Hutě - Skelná - Šerlův Dvůr - Prášily
cca 56 km.
Ráno jsme vyrazili naštěstí jsme si naplánovali stoupání na Poledník hned dopoledne, kdy bylo ještě trochu chladno. Vystoupat na Poledník je docela záhul. Není ostudou v některých pasážích výstupu kolo potlačit. Rozhledna na Poledníku je přes léto otevřená vstup pro dospělého za 30 Kč. Pokladna je umístěná vtipně až na první plošině na kterou se dostanete stoupáním po schodišti do výše třetího či čtvrtého patra. Tady vás pokladní odlapí a když už jste vylezli až sem tak těch 30Kč zaplatíte. O patro výš, na další plošině je expozice z dob ochrany hranic. Něco pro vás pánové. Viz foto na galerii. Na poslední plošině je vcelku nezajímavá expozice o orgánu Kiril. Z této plošiny můžete vylézt až na samý vrcholek věže odkud se vám naskytne úžasný výhled do širokého okolí.
Kromě otevřené rozhledny je zde ještě otevřen stánek s občerstvením. Pivo jen lahvové a to ještě mocné G. Snad právě proto jsou zde umístěny i mobilní WC.
Z Poledníku následuje úžasný sjezd nejprve na Předěl a pak přez Jezerní hřbet na Bavorskou cestu po zelené značce. Kde se napojíte na slušnou cyklostezku po níž jde i modrá značka směrem na Velký Bor. Cesta stále prudce klesá takže tachometr ukazuje místy až 55km/h. Bohužel za jednou nepřehlednou zatáčkou se objevuje veliký červený TRAKTOR vyplňující celou cestu. Zbývají jen zarostlé příkopy s neidentifikovatelnou hloubkou. Vzdálenost mezi traktorem a mnou se rychle krátí. Prudce brzdím. Kolo jde do smyku. Povoluji brzdy , smyk vyrovnávám a opět prudce brzdím. Kolo jde opět do smyku. Zkouším smyk vyrovnávat stejným manévrem. Nedaří se. Zapomínám uvolnit přední brzdu. Následuje salto mortále přes řídítka do příkopu nejprve já za mnou kolo. Řidič traktoru nevěří vlastním očím, zastavuje jde se podívat zda žiji. Ležím v příkopě a sípám, nemohu popadnout dech. Po chvíli se mi daří se nadechnout. Traktorista se ptá zda jsem v pořádku. Pokyvuji hlavou. Stále lapám po dechu. Konečně mohu dýchat. Zkouším se postavit. Kupodivu to jde. Bolí mě jen hrudník a odřené prsty. Dojíždí Jája a za chvíli Marcela. Chodím v kruzích. Holky se mě snaží ošetřit. Traktor odjíždí. Troch se mi točí hlava. Usedám do škarpy abych se ve stínu troch vzpamatoval. Asi po čtvrt hodině vyrážíme na další cestu.
Cesta stále prudce klesá, Průběžně brzdím a nenechávám si to moc rozjet. co kdyby za příští zatáčkou zase zákeřně číhal traktor. Dojíždíme na Velký Bor. Bolest na hrudníku začíná být nesnesitelnou. Sesedám z kola a čekám na holky. Začínám se kroutit. Holky dojíždějí a zastihují mě v největší krizi. Sípám , lapám po dechu a opět sípám. Dochází mi, že něco nebude asi v pořádku. Marcela rázně zasahuje a ukončuje etapu. Zbývá dořešit jak tatínka dopravit do Prášil. Po několika nesmyslných návrzích typu někoho stopneme, ... Nasedám sípající na kolo a vyrážím pomalu k Prášilům. Holky jedou 5m za mnou a ani nedutají. Očekávají můj brzký neslavný konec. Kilometry se vlečou, ale pomalu dojíždíme do Prášil. Tak neslavně končí naše první etapa.
Následuje výlet autem do nemocnice v Sušici. Po rentgenu doktor konstatuje zlomeninu žebra. Neslavný návrat do Prášil. Návštěva místní cukrárny, archeoparku a večer fotbal u Michala s pivem.
Ráno holky navrhují odjed do Hartmanic na koupačku. Rezolutně odmítám a narychlo plánuji jinou etapu. Tentokrát po trase :
Prášily - Horní Ždánidla - Zlatý stoleček - Jezero Laka - Nad Polomem - Zámecký les - Gerlova huť - Nový Brunst - Rozvodí - Zhůřecký potok - Slatinný potok - Nová Hůrka - Stará Hůrka - Vysoké Lávky - Prášilský potok - Prášily
cca 46 km
V průvodci se psalo " Každého cyklistu láká Jezero Laka". Sice jsem holky příliš nepřesvědčil, ale vyrazili jsme. Rozhodně jsem se nemínil opékat se někde u studené a mokré vody, kde nejspíš budou mít i teplý pivo. Počítal jsem s tím, že etapa bude hodně bolet, ale k mému velikému údivu mi bylo na kole mnohem lépe. Hrudník byl roztažený a v téměř stabilizované poloze. Jen občas v kopci to drobátko píchlo, když jsem ho chtěl více roztáhnout pro pořádný nádech a tak jsem některé kopečky raději vytlačil. Musím se přiznat, že nejvyšší Kopečky jsme si odbyli hned na začátku etapy a to vystoupat nad Prášily , sjet k jezeru Laka a opět vystoupat na vlčí Jámy mezi Polom a Plesnou. Pak už se jede v podstatě z kopce a cesta příjemně ubíhá překrásnou krajinou se spoustou výhledů. Předpokládal jsem, že na Gerlově Huti bude otevřený bufáč jako v zimě, ale ouha tady bylo pusto a prázdno. Ještě, že jsme sebou měli dost pití. Jak nás mezi Novým Brunstem a Rozvodím poučili nějací turisté, nejbližší hospoda je až na Nové Hůrce . To jsme ovšem hořce zaplakali, protože ta byla dost daleko. Nicméně i koupání si holky užili a to ve Sklářském potoce. Já jsem do té studené vody nevlez, aby se mi nerafla pumpa. Oto více jsem se těšil do Nové Hůrky. Uháněl jsem jako by mi šlo o život . Dočkal jsem se. Plznička jako křen, dobrá kuchyně a 35 km za sebou dávalo tušit, že se tu drobet zdržíme. Zvláště, když nás čekal výstup na Starou Hůrku. Připravili jsme se vskutku skvěle a tak nás při výstupu nepřekvapily ani kamiony svážející dříví. Ze staré Hůrka se zase jede z kopce v podstatě až k Prášilskému potoku a odsud je to po rovince coby kamenem dohodil.
Večer jsme si s Marcelou všimli, že U Michala hraje country skupina Blizard a tak jsme si řekli, že by bylo dobré doplnit tekutiny při poslechu dobré muziky a šli jsme na pivo. Náročná etapa si však vybrala svou daň a po doplnění tekutin jsme začali oba klimbat. Bylo na čase si jít dáchnout.
Ráno jsme zabalili a protože se rýsoval krásný den. Rozhodli jsem se, že podnikneme ještě jeden menší výlet. Marně jsem přemýšlel kam aby to nebyl zase nějaký stoupák. Pak jsem si vzpomněl, že v Srní je plavební kanál. Už jsme tam byli a to jak na běžkách tak na kole. Tak jsem si řekl , nebudu vymýšlet nějaké novoty a vyrazili jsme do Srní. Trasu jsem moc neplánoval ale nakonec z toho vzniklo docela pěkné kolečko :
Srní - Staré Srní - Pod Kostelním vrchem - dále kolem Vchynicko tetovského plavebního kanálu na Rokytu - Modrava - Rybárna - Javoří Pila - Za Oblíkem - Vaňkova cesta - a zpět do srní po selené a žluté.
cca 28 km
Jedná se o jednoduchou nenáročnou trasu s jedním menším stoupáním k Oblíku. Nic však strašného. Úsek z Modravy na Javoří Pilu je fantastický. Je to fakt asi jedna z perel Šumavy. Po cestě je dost příležitostí k občerstvení a to jak v chladivých vlnách Vydry tak v hospůdkách a stáncích.
P.S. Po návratu do Prahy jsme se začali připravovat na naší hlavní dovolenou - lodičky v Chorvatsku. Měli jsme odjíždět v pondělí. Noc z neděle na pondělí jsem strávil na traumatologii v Motole.
Takže jsem jel do pr......
Vlolové, nedělejte hrdiny už nám holt není x-náct . |